Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

COcney, budeš se divit, ale my neodbíráme Rudé právo, ale MF dnes, nemám čas (nebo náladu?...) číst celé noviny, takže pokud nebude něco v titulcích, tak mi je to k ničemu. Je jasné, že když neuvažuji o novém otěhotnění, tak taky zprávy o kojení budu sledovat méně. Samozřejmě o průjmech to tu bylo známo dávno - ale když porovnám častější průjmy (kterým bych se eventuelně snažila zabránit dostatečnou sterilizací) s faktem, že bych se "složila", musela do nemocnice a kluka mi stejně nasadili "na flašku", tak je myslím eventuelní riziko "o pár průjmů víc" relativně zanedbatelné (pokud bych pochopitelně nenechala dítě zemřít na dehydrataci, že).
Příkrmy pochopitelně byly ve správném věku - do těch čtyř měsíců jsme to "doklepali" pokusy o umělé mléko (nebral a brečel hlady), od čtyř měsíců jsme se pokoušeli dávat neslané polévčičky - taky nebral, osolené taky ne, pak jsme se pokoušeli dávat strouhaná jablíčka s mrkví - opět nebral. Až pak teprve jsme ze zoufalství přistoupili ke kupovaným přesnídávkám - konečně začal jíst!!! To jsme střídali i s těmi polévečkami, ale těch nebyl ochoten zkonzumovat víc jak jednu(!) lžičku, a i to bylo po půlhodinovém "přemlouvání". Pochopitelně jsem i nadále kojila - a teprve od šesti měsíců jsme zavedli jogurty - bílé, ochucované přesnídávkami, aby to bylo ještě relativně "zdravější". Pediatr je v této anabázi celkem nevinně.
Jinak se budeš divit, ale já už ani doktorovi nemůžu věřit jako nestrannému, neomylnému zdroji. Příklad? Praktický lékař mě vyslal na ultrazvuk břicha - stravovací potíže. Lékař na ultrazvuku pravil, že je to "dobré" - není to na operaci, stačí jen nějaká dietka a nějaký ten xyz (bylo to nějaké jméno, připadalo mi to jako název léku). Praktický lékař? Pravil, že je všechno v pořádku. O dietě ani slovo, natož o nějakých lécích. Jiný příklad? Před lety jsem obcházela psychology, kvůli potížím, které jsem měla. Tyto pochůzky mě ovšem zavedly i k psychiatričce - kvůli nějakému doporučení či co. Vyplnila jsem dotazník, přišla jsem na řadu; dr. koukla do dotazníku, pokývala hlavou a pravila: "Dcera učitelky? Hm, to je případ sám pro sebe." Tím jsem pro ni skončila. --- Podobných "perliček" mám za sebou víc. Takže: bezmezná důvěra? Hm...
M.