Přidat názor k článku Děti a strach z války

To chces po mne, mile devce, abych Ti odpovedela doktorskou praci. Polozit takovou otazku muze samozrejme take kazdy z nas. Ja jsem ji pro sebe v zivote zodpovedela( a i v mnoha jinych clancich): Nechtela bych, aby muj muz sel nekam strilet, nemam valky a zbrane rada stejne jako Ty. Ale uz se mi pred cestou do byvale Jugoslavie vratil domu s neprustrelnou vestou a s pistoli pro osobni obranu v tasce. Ale to, ze ji nemusel pouzit , ze nestrili, on, ja nebo Ty, nas nedela bez "viny". A Ty, kteri to jdou delat v jistem smyslu "za mne" a "za Tebe",kteri si na tu otazku odpoveli jinak, neodsuzuji.
A moje zivotni zkusenost se priklani k nazoru Kantovu, ze v lidske historii jeste nikdy neexistoval mir, jen docasne primeri, prestavka mezi valkami.
V zadne jine zemi na svete neni tolik lidi, kteri ziji odmitnuti valky se vsemi konsekvencemi jako v Americe: amisi, huteri, svedkove Jehovovy a cela rada dalsich. Je to jeden z duvodu, proc sem prisli.
A na stesti pro Ameriku, ale i pro Evropu, pro cele lidstvo, dokonce i pro Tebe osobne (kdyby jich nebylo, asi bys tu nebyla) byly vzdycky i takovi, kteri do valky sli, nekteri dobrovolne, nekteri protoze museli a zabijeli. Ve spravedlivych valkach se tomu rika nasazovali sve vlastni zivoty.
O tom, co to udelalo s jejich zivoty a s zivoty jejich rodin bylo napsano mnoho knih.(Pokud te to zajima, staci je vyhledat). Dokumentu i umeleckych del. I tohle dusevni utrpeni je jejich obet. Je mozne, ze kdyz do valky jdou, jeste o ni nevedi. Ale prave proto, ze vyrostli v Americe, budou se s tim muset jednou vyrovnat. Ja se v jejich ranach dloubat nehodlam, patrim k tem, ktere spis prilozi obvaz a pohladi. Vera S.