Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

Cockney, tím jsem nechtěla říct, že bych nekojila, kdybych se nestačila učesat - to je docela absurdní důvod. Ale kdybych při kojení skutečně nemohla udělat VŮBEC NIC, ani se učesat, tak už bych to možná mohla zvažovat. Například proto, že nemám žádnou služku, která by mi při takovém způsobu čtyřiadvacetihodinové péče o mimi například navařila.
Jinak ty ostatní argumenty tak trochu narážely na jiné diskuze v předchozích měsících - třeba to, že péče o vizáž je pro některé ženy tak strašně důležitá, že mne skoro ani nepovažují za rovnoprávného člověka, když se nelíčím, anebo to, že jiné maminky nemohly pochopit, když jsem uváděla, že pro mne má akutní dětský problém přednost dokonce i před partnerským vztahem - a příkladně Psychouš nebyl jediný, kdo mne "taktně" upozornil, že (přibližně): "v historii existují celé zástupy žen, které spoléhají na automatickou loajálnost muže k matce svých dětí, a jiné zástupy žen, které této slabé stránky zcela nepokrytě využívají". (Tehdy byl možná problém v tom, že jsem slovo "akutní" nezdůraznila - protože jsem "akutní problémy dítěte" v té době považovala za víceméně standardní stav:-((()
Tož tak.
Sousloví "neodiskutvatelnym hmatatelnym argumentem" je mimo mé naprosto laické chápání, na ně jsem vůbec nenarážela.
Nakonec píšeš: "kojeni nema na psychiku ditete a matky zadny vliv". Uznávám, že příjemně prožívané (matkou!) kojení má pozitivní vliv na všechny zúčastněné - a přála bych každé dvojici maminka-dítě, aby si tento vliv mohli plně vychutnat. Ale taky uznávám, že existují i negativní vlivy, které mohou proces kojení nabourat, a celou pozitivní stránku kojení přehlušit. Což, zdá se, naopak někteří lidé neuznávají.
M.