Přidat názor k článku Jak se rodí nadstandardně

Jo, Michaelo, taky mně to napadlo - že by možná celou anabázi aspoň částečně řešilo, kdyby se takový psychický problém, nějaký blok, snažil odstranit třeba šikovnou psychoterapií.
Ale je fakt, že lidé obecně nejsou zvyklí o svých pocitech a potřebách hluboce dumat - a že si většina z nich třeba neuvědomí, že to, s čím mají problém, se dá odstranit, zapracovat na tom a celou věc změnit. Ale nemyslím, že TO by byl případně problém "jen" Skramusky - já myslím, že podobný problém mohou mít i ti "z druhé strany barikády" - třeba maminky, které kojí, i když celé týdny skoro řvou bolestí.
Na druhou stranu když má někdo v sobě nějaký blok, tak je naivní předpokládat, že se ten blok rozpustí psychoterapií a prací na sobě během pár týdnů: záleží na tom, v čem to vězí. Může to být rychlé, ale taky to může trvat i několik let. A pak v případě pořizování si dítěte může být žena postavena před otázku - radši dítě o několik let odložit, abych mohla kojit (a jaké mi to přinese problémy a rizika), anebo dítě teď, i když ho nebudu kojit?
Ještě poznámka: když má někdo blok v určité oblasti, ještě to automaticky neznamená, že se obdobné negativní pocity musí projevovat ještě i v celé řadě jiných oblastí ve vztahu s dítětem. Mně stačilo třeba změnit jednu jedinou věc, a všechno se změnilo výrazně k lepšímu, protože nastala řetězová reakce (a ta původně měněná věc se vůbec netýkala mého vztahu k dítěti).
A taky si nemyslím, že by třeba konkrétně Skramuska ve svých příspěvcích dávala najevo JAKÉKOLIV negativní pocity vůči svému dítěti - kromě JEN té jediné oblasti, kterou je kojení. Naopak - vlastně působí docela dost spokojeně a vyrovnaně.
M.