Milá Lído, ani já s tebou bohužel nemohu souhlasit. Budu hovořit o sobě samé, tudíž sprostředkovaně díky mamince. V hluboké totalitě, někdy v roce 77, jsem jako kojenec dostala nemoc, jež přežije jedno dítě z 1000 onemocněných dětí v tomto věku. ta nemoc byla jednak velice vážná, jednak velice vzácná. Díky "zastaralým" a docela šíleným způsobům léčby dnes žiji. Možná to vypadá hloupě, ale je to tak. A když jsem šla na preventivní prohlídku k novému lékaři a než otevřel kartu, řekla jsem mu přibližně, co jsem v dětství prodělala. Vysmál se mi. Po přečtení karty se nesmál, jen se divil......
Naše zdravotní metody jsou stále ještě na dobré úrovni. A myslím, že je daleko lepší, že například před operací je tam člověk už večer. A to, že se vstává v šest, buďte si jistá, že se vstává i v Německu:-) Krev do laborky a teploměry dávají v tutéž dobu. To vím, né se domnívám. Vojtova metoda je uznávaná i jinde a myslím, že je lepší drsné cvičení, něž úplně debilní dítě. Matka, která se musí dívat na své, né zcela zdravé dítě, je veděčná za každý pokrok, který tato metoda skýtá. A o očkování lze také diskutovat s lékařem. Stačí mít pádný důvod a očkováno dítě být nemusí, ani já tehdá nebyla. Očkování bylo a je povinné, ale pokud to může ohrozit dítě, lékaři nenaočkují. Zase na druhou stranu chápu, že očkují všechny děti, u kterých to lze, neboť by se také mohlo stát, že se opět rozšíří nemoci, jež považujeme za vymícené........
Není všechno až tak zlé.
Předchozí