Přidat názor k článku Ve škole pohoda – rodina v pohodě a naopak?

Myslím, že co se týče prospěchu ve škole, není nadání to hlavní a jediné, co rozhoduje. Příčinou školních neúspěchů a celkově negativního přístupu ke škole může být (a velmi často bývá) pedagogická chyba, ať už ve škole, či v rodině...
Potom dítě, ač i nadprůměrně nadané, může mizerně prospívat, protože ztratí jakékoli nadšení, radost z poznávání, zvědavost. Příčiny bývají na obou stranách: přístup učitele ("víte, já už to učím 30 let, pořád stejně, a nějak pozoruju, že to ty děcka nebaví"), nebo vztah rodiny ke škole, kdy rodiče dají dítěti najevo, že je to tam stejně taky nebavilo a považují školu jen za místo, kam dítě uklidit, když jdou do práce.
Ale souhlasím s autorem článku v tom, že je při výběru školy velmi důležité, aby rodiče objektivně zhodnotili své ambice ve vztahu ke skutečným dovednostem dítěte. A ještě bych doplnila, že jedním z (podle mých vlastních zkušeností) velmi důležitých aspektů v přestupu dítěte na náročnější školu je fakt, že nadprůměrně nadané dítě, které v kolektivu původní školy naprosto vyčnívá (a spolužáci i někteří kantoři mu to "dávají sežrat"), se dostane do prostředí, které je motivující, kde je více dětí s podobným rozhledem, kde je mu umožněno naplno rozvinout své schopnosti... myslím, že je hloupost myslet si, že tím dítě obzvlášť utrpí, když omezí kontakty s dětmi v místě bydliště. Dítě může se svými původními přáteli zůstat plně v kontaktu např. při volnočasových aktivitách v místě bydliště (sport, skaut...), a noví přátelé, i třeba ze vzdálenějších míst, podle mne představují obohacení a dítě si většinou cestu najde i k nim.