Nevím, nevím, ale na ty moje potvůrky toho moc neplatí. Ze začátku jsem taky stále vysvětlovala proč ne a proč to tak nejde. Časem jsem zjistila, že to nikam nevede, tak jsem začala říkat stručné NE. Když to nefunguje, tak dělám hluchou. Své rozhodnutí jsem řekla a tím to pro mě skončilo. Někdy to efekt má, ale někdy ne a začne vztekání a křičení. Znáte to. Nyní se snažím je napodobovat při jejich křičení, řvaní a vztekání (samozřejmě ne na ulici, jen doma) a musím říct, že to docela zabírá. Děti spozorní, vztekají se míň a míň, pak už jen ze vzdoru, ale nakonec to končí tím, že se tomu všichni smějeme. Dětem to totiž připadá hrozně směšné. Pak vždycky řeknu "tak takhle vypadáš, když se vztekáš, není to hezké, viď?" Nebo jsem tu starší zkoušela nahrát na video a pak jsem jí to její chování pustila. Funguje to taky, ale často to neděláme. J.
Předchozí