Johanesko, tak to napodobování fakt funguje, taky jsem to několikrát vyzkoušela u obou svých dětí. Naštěstí ty záchvaty nebývají tak časté. Napřed byl úžas, co že to máma blázní, pak se pomalu začínal objevovat úsměv, byť přes slzičky a nakonec záchvat úplně přešel. Myslím si, že se tím dosáhne dvou věcí: jednak se těm malým brunátným andělíčkům vezme zbraň z ruky a taky se odvede pozornost. V případě potřeby to praktikuju, vždy s úspěchem. Venku jsem to zatím nezkoušela - a asi k tomu ani nenajdu odvahu, zatím stačila větička "já jdu napřed, až se uklidníš, tak přijď, počkám tamhle" a ostentativně si sednout na lavičku pár metrů vzdálenou a začít se něčím zabývat. Uvidím, jak dlouho to bude mít úspěch...
Předchozí