Přidat názor k článku Vliv násilí v médiích na vývoj dětí

Mirko, já si netroufám tvrdit, že jsem zásadní pacifista. Války tedy já osobně považuji za zbytečné utrpení. Byla bych raději, kdyby svět byl bez nich. Ale na druhou stranu svým klukům koupím klidně pistolku, aby si hráli na kovboje nebo vojáky. Mají i vojenské stavebnice.
Např. ale odmítám jíst tuňáky, protože vím, že se zabíjejí kvůli obchodu i vlastně miminka. V muzeu jsem dětem řekla, že se nechci dívat na řezbářské práce ze slonoviny, které jsou velmi krásné a ušlechtilé. Řekla jsem jim, že to zabíjení kvůli slonovině už není tak úžasné, krásné a čisté a je to vůči slonům strašně kruté /to narážím na to, že se klidně půjdeš podívat na zbraně zdobené slonovinou/.
Chtěla jsem tím říct, že pro každého ji přijatelné něco jiného. Kluky nechám klidně koukat na kocoura Toma a vím, že nepůjdou zadupat našeho psa do země či mu zapálit koudel u zadku. Je to prostě kreslený film. Na horor je rozhodně dívat nenechám a střílečky, kde není pro krev nic jiného vidět, taky ne. O slátaninách typu Manuely, Tak jde čas a teď ta česká telenovela /nemůžu se vzpomenout na název/, ani nemluvím.
Ty nedáš synovi zbraně, ale jdeš se podívat na zbraně zdobené slonovinou. Já svým klidně zbraně /hračky/ dám, ale nikdy bych nesnědla tuňáka a nepůjdu obdivovat cokoli ze slonoviny.
Možná že řekneš, že to je něco jiného. Pro mě je to ale stejné, no možná spíš podobné.