Zuzi, možná by bylo lepší dělat odsuzující závěry až po přečtení ... Osobně si myslím, že odstřihávat se od našeho zvířecího původu je velmi nebezpečné a že pozorování a akceptování toho, co je v nás zakódované, pudové, instinktivní, je velice dobrá cesta k tomu naučit se to ovládat a řídit. Vědět, že agrese v nás se nezbavíme, ale můžeme ji umět řídit a přesměrovat (abychom si rozuměly, agresí nemyslím jen činy, ale i pocity vedoucí k činům). Vědět, na které vnitřní strunu působí demagogové okolo nás. To, co jsem napsala, není žádná chvála násilí, ale jen připomínka toho, že agrese je součástí naší lidské (chceš-li primátí, vlastně asi i savčí) identity, a je potřeba s ní umět pracovat.
Předchozí