Milado, samozřejmě já taky kupuju synovi NOVÉ boty, a u Vietnamců nakupuju jen boty na nejhrubší využití (písek apod. - beztak je měl na sobě dosud vždy jen párkrát do roka). Taky dokud to šlo, kupovala jsem botičky myslím dokonce české výroby - kožené, s žirafkou, do tří let dokonce kotníčkové a - drahé. Ale jak postupuje čas, penízky ubývají a ubývají, výdajů přibývá a přibývá, přivýdělek se mi díky zásadním zdravotním problémům zase vzdálil z dosahu, takže taky čím dál víc musíme šetřit - a to bohužel všude, včetně botiček. Takže kozačky na zimu měl už z tržiště (kupodivu českého:-)), no a boty na častější chození už taky musím šetřit a šetřit a šetřit. Naštěstí se mi vždycky dosud poštěstilo "narazit" na nějakou akci, kde relativně kvalitní, mnohdy i kožené boty byly s výraznou slevou:-)))
Chci jen říct, že prostě některé věci NEJDOU, ani kdybychom se na hlavu stavěli. A opravdu, ještě v době, kdy jsme teoretizovali o druhém dítěti, a VĚDĚLI JSME, že by pro nás znamenalo ještě větší pokles životní úrovně, tak jsem si tak sama pro sebe teoretizovala, co by bylo menší zlo - jestli kožené, kvalitní botičky mírně ochozené, nebo neochozené botičky, ale příšerné kvality od Vietnamců.
Mno. Život není peříčko.
M.
Předchozí