Mateřská adventura

"Mateřská DOVOLENÁ?" zavrčela Renatka, kterou jindy znám jako mírnou a trpělivou bytost. "Něco takového si mohl vymyslet jen tupý, omezený blbec, jedním slovem chlap!"

Její pohotová naježenost mě tehdy rozesmála, ale za chvíli jsem všechno pustila z hlavy.

Dnes, kdy mám sama téměř dvouletou dceru, jsem mnohé pochopila. Nevím, co přináší otcovství mužům, ale pro ženu mateřství skutečně není dovolená, ale dobrodružná pouť, jež ji donutí probudit či rozvinout nejrozličnější stránky její osobnosti, a naučit se věci, o kterých nikdy předtím ani nepřemýšlela.

Já sama jsem postupně byla buddhistickým mnichem cvičícím nad řvoucím drobečkem své sebeovládání a krotícím tělesné chtíče (především zoufalou touhu spát), oddanou kojnou, ošetřovatelkou nemocných, či Indiánkou nosící své dítě přivázané na těle.

Jak čas plyne a dítě se stále více obrací do světa, mé role se zvolna posouvají od archetypů k povoláním zcela současným, jež, v souladu s duchem doby, nutí k rychlosti, postřehu, komunikaci, ale také přinášejí dávky adrenalinu. A tak jsem se stala šéfem bezpečnosti bedlivě posuzujícím každý detail v místnosti, vzpěračem, sprinterem, i řadovým členem ochranky, který svou VIP vlastním tělem chrání před ušlapáním davem.

Ne, nechápu ty maminky, co si stěžují, jak na mateřské zakrněly. Pro mě je každý den jiný, každý přináší nové, a často nečekané výzvy.

Jedna taková přišla i dneska. Začalo to docela nevinně - dítě potřebovalo nové botičky. I vypravily jsme se na nákupy a zaplatily nekřesťanskou částku, jež však byla vyvážena potěšením z pohledného a pohodlného výrobku. Botky byly fajn, měly jen jedinou chybu. Jejich podrážka zmizela tak rychle, jako by v nich mé dítě prošlo žíravinou. Během cca 18 vycházek byly špičky pryč, a my se vypravily vyřídit reklamaci. V obchodě vše proběhlo hladce, výrobce odpověděl bleskově, a to jak co do rychlosti, tak i pádnosti. "ZDEVASTOVANÁ ZNIČENÁ OBUV BEZ ZNÁMKY ÚDRŽBY. ŽÁDNÁ SKRYTÁ VÝROBNÍ VADA", hřímal na mě bez ohledu na interpunkci reklamační lístek. A aby bylo jasné, co si o mně výrobce myslí, své si přisadila i sama majitelka firmy (či kdosi jejím jménem). "Zákazník je povinen reklamovat domělou vadu ihned po jejím zjištění nikoliv až boty dodrbe a potřebuje je vyměnit za sandály. Zdeňka SAVČENKOVÁ". Ve spravedlivém rozhořčení šel stranou i pravopis.

Nejdřív jsem se samozřejmě naštvala. Ale pak mi došlo, že třeba jde o další výzvu. Až doposud mi mateřství přinášelo jednoznačné role, já je mohla jen přijmout, či odmítnout. Tentokrát si svou roli mohu zvolit sama. Budu vyčůraným vyžírkou, jenž, odhalen, zahanbeně skloní hlavu? Flegmatikem, co si řekne, že mu těch pár stovek nestojí za to? Zapáleným advokátem žádajícím spravedlnost pro děti a jejich matky? Bezzubým vzteklounem, co napře svůj vztek do jediného urážlivého telefonátu?

Jedna role barvitější než druhá. Nu což, zatím jsem se rozhodla být fejetonistou. Už se těším, co přinese zítřek.

PS: dobrá, dobrá, pokud byste moc chtěli vědět, v které to firmě si tak osobně berou reklamace svých výrobků, mrkněte na http://web.quick.cz/dana_bartova. Příspěvky uvítám.

Doplněno redakcí dne 21.9.2005: Stanovisko zmíněné firmy naleznete zde.