Přidat názor k článku Když se nám spánek vyhýbá - rodiče na pokraji nervového zhroucení

Velmi doporučuji přečíst knihu Jiřiny Prekopové - Když dítě nechce spát. Poté, co jsem už šílela ze všech možných rad a knih, tak tahle mi přesně padla a říkala jsem si při čtení "aha, no jo vlastně, přesně tak to je..." a hlavně mě nenutí bojovat proti mému mateřskému citu a nechat dítě "vyřvat".
Mimochodem přesně metoda popsaná v úvodním článku byla použita v seriálu Jsem do tebe blázen - dítě nakonec "naučili" samo usínat, ALE závěrečná věta matky byla "Zlomili jsme ji srdce, teď už ví, že nebudeme vždy nablízku.".....
Nebo se maminky mrkněte aspoň na www.vatanai.cz.
Hlavně bych se přimlouvala za opatrnost s vnucováním samostatného üsínání a spánku - straší mne i noční můry a noční děsy, o kterých u dětí čtu v knihách. My po mnoha peripetiích (kojení co 2 hodiny ve dne v noci, dítě usnulo, já ho dala do postýlky, tam se vzbudila a uspávání začalo nanovo atd.) skončili všichni v jedné posteli a je nám všem fajn - naše malá citlivka neměla nikdy žádnou noční můru ani děs a je naprosto v pohodě. Možná jde spíš o náš přístup a o to, co by tomu řekli ostatní, že dítě spí v naší posteli - a přece u přírodních národů a v minulosti i v našich zemích to přece bylo úplně normální a nikoho by nenapadlo dávat mimino do samostatného pokoje! A to už ani nemluvím o přírodě a o tom, že žádnou opici (se kterými máme společných 97% genů!) by nenapadlo nechat mimčo spát jinak než v mámině náručí a jsou s mámou ve dne v noci. Naučme se aspoň trochu naslouchat svým instinktům... Přeju klidné a pohodové noci!