Přidat názor k článku Je existence výchovně náročných dětí fáma?

Šárko,

musíš si ujasnit, jestli chceš druhé dítě pro sebe nebo jako sourozence pro to první...Obojí má svoje pro a proti a pro každého je vhodné něco jiného. Věkový rozdíl kolem těch čtyř let už bývá velký na to, aby spolu děti vyrůstaly jako partneři pro hru, zejména pokud jsou opačného pohlaví, ale zase jejich věkový odstup dává lepší možnosti rodičům věnovat se každému zvlášť. Jejich sourozenecký vztah se pak docela dobře srovná začátkem dospělosti a vztahy bývají dobré. Sourozenci brzy po sobě dají zabrat zejména v prvních letech a to bez ohledu na to, jak "hodné" děti to jsou, většinou stačí ten rozdíl v jejich potřebách, ta neustálá nutnost pozornosti, aby se jim něco nestalo a také neschopnost se zabavit hrou, takže obě děti neustále vyžadují pozornost dospělého. Ovšem po tom třetím roce toho mladšího a někdy i dříve nastává lepší období, kdy si děti skutečně vyhrají, zabaví se vzájemně a je s nimi všedchno jednodušší, protože obě děti jsou ve školce, obě baví stejné hry apod.....zejména pokud jsou stejného pohlaví......
Nikdo ti nedokáže říct, co je lepší, protože ono je opravdu chvílema lepší to a chvílema zase ono....
My měli jasno, chtěli jsme sourozence pro starší dcerku a tak jsme se začali snažit hodně brzy....vyšlo to ještě dřív, než jsme čekali a navíc dvakrát....Takže se nám narodila dvojčata necelý rok a půl po první holčině....V době, kdy jsme se začali snažit, byla dcerka úžasné pohodové miminko.....no o půl roku později už bych se o další dítě tak moc nesnažila a asi by vyhrál větší věkový rozdíl....Dcerka se začala podobat zde popisovaným dětem, ale na druhou stranu.....stačilo ji zaměstnat péčí o sestřičky a byla opět úžasná....jenže zaměstnejte ani ne dvouleté dítě péčí o dvě nedonošená miminka, že? Takže pokud nebylo potřeba přebalovat, držet lahvičku nebo věšet prádlo, nebylo to vždy snadné....
Nejhůř asi bylo, když bylo starší holčině dva až tři roky a těm mladším půl roku až rok a půl....krize stíhala krizi, někdy jsem byla fakt zoufalá, zralá na psychologa....Sem tam bylo období klidu, člověk načerpal síly a začalo se nanovo....Období vztekání a válení se po chodníku si ty dvě malé vybíraly už kolem patnácti měsíců, problém byl, že nechtěly kočár, ale neuměly chodit ani sedět, takže se přidalo i domácí vězení, protože nebylo jak s nimi jít ven....
Poslední dobou je to ale jiné, sice jsou ještě období horší, ale ty lepší a klidnější období jsou delší a častější a holky jsou fakt úžasné, jak si spolu hrají, jak se mají rády a jak si pomáhají, té starší budou čtyři roky, dvojčatům je necelých 2,5 roku....Povahově jsou na tom dvě podobně, jedna z dvojčat je trochu jiná, což občas působí problémy, protože vyžaduje jiný přístup a tedy musí následovat vysvětlení pro ty dvě, proč ta jedna něco může a ony ne nebo naopak, ale není to až tak častý problém....
V říjnu by se měla holkám narodit další sestřička...Je to sice lehce neplánované (čtvrté dítě jsme chtěli, ale později), ale neměnila bych.....Dva a půl roku mi přijde dost na to, aby větší děti byly už dost samostatné a přitom dokázaly přijmout toho drobka do party....
Je ale fakt, že se mi během posledních třech měsíců staly z holek téměř dokonale samoobslužné bytosti, což jsem nečekala....Svléknout se tedy uměly už před půl rokem, ale nyní se už i oblékají, obouvají, chodí bezpečně na nočník a vynášejí ho po sobě, nají se samy.....s čím si nevědí rady, s tím dopomůže nejstarší dcerka....Akorát ty dvě malé moc nemluví, což je asi nejčastější příčina jejich vzteku, že jim hned nerozumím, co chtějí, nebo se vztekají samy na sebe, že to nedokáží vyjádřit....

Takže i já znám, o čem se píše v článku a ve spoustě příspěvků, jen u nás to trvalo poměrně krátce, když to tak počítám zpětně....Přeju všem pevné nervy a šťastnou ruku při výběru školky a školy....U nás, ač už se hodně změnilo, se stále výběr školy soustředí mezi alternativní směry, nedokážu si představit svou nejstarší v běžné třídě běžné základní školy.....