Přidat názor k článku Když se nám spánek vyhýbá - rodiče na pokraji nervového zhroucení

Odpovím citátem z časopisu Rodiče 11/98:
"Vědecké studie, které by doložily jasné pro či proti (společnému spaní), neexistují. Společné spaní po porodu bylo z evolučního a historického hlediska základní koncepcí. Je opravdu na škodu, když se vyhoví dětské potřebě tepla a blízkosti rodičů? Vývojoví psychologové jsou zajedno v názoru, že v prvních letech života neexistuje přílišná tělesná blízkost. Každý rodičovský pár se musí společně (!) rozhodnout. Většina dětí se cítí zralá (sama!) pro vlastní postel dávno před školním věkem - prostě přijde čas (jako i na nočník)."
Myslím, že v naší společnosti se na vše hrozně spěchá - kojit max. do 2 let, na nočník už před druhým rokem, dudlík pryč co nejdříve atp. - děti i dospělí se tím hrozně traumatizují a připravují si stresové situace - po několika zjušenostech jsme se rozhodli dát spíše na náš instinkt a nespěchat - a na nočník se naučila bleskově a ráda, když "přišel čas", kojili jsme do 2 a 3/4 roku (k oboustranné spokojenosti) a přešli na mlíčko z lahvičky bez jediné slzičky a lahvičku jsme odbourali záhy poté, dudlík jsme vyřešili až před 14 dny - dudlíková víla za něj přinesla plyšového pejska, kterého si naše malá v obchodě moc přála, a dudlíčky schovala "pro bratříčka".
Takže bych radila nespěchat - my si společné spaní užíváme - je to moc prima, když se k vám dítě přitulí, pohladí po tváři, řekne, jsem do tebe zamilovaná a spokojeně usne. A až se nám bude zdát zralá na vlastní postel, uděláme jí krásný postelový koutek, aby byla ráda, že má své vlastní "království".