Už se o tom tady jednou psalo a dlouze diskutovalo.
Sice nesouhlasím s tímto tvrzením: Davidsonová, která pracuje s dětmi s vývojovými poruchami, říká: "Přirovnala bych to k ostatním vývojovým oblastem, jako třeba učit se jíst." Rodiče poznají, kdy má dítě hlad, a pomáhají mu, aby se pomalu naučilo jíst samo. Proč by to mělo být s vylučováním jinak?
..toto přirovnání mi přijde trošku divné. Ale jinak věřím tomu, že tato metoda funguje.
Toto tvrzení: "kluci opravdu ví, kdy musí" je zase poněkud směšné, protože to ví každý živočich, který má plný močový měchýř...
No a toto tvrzení: "Ellimination communication (v češtině Komunikační bezplenková metoda) má své kořeny v tradičních kulturách Afriky a Asie, kde matky většinu času nosí své děti v šátku a v případě potřeby je vytáhnou a podrží, aby se vyčuraly na zem. V civilizovaném Bostnu rodiče nabídnou miminku nočník, záchod či dokonce umyvadlo, pokud je třeba.">má znamenat, že bostonští rodiče, kteří nedávají dětem plenku, s sebou nosí na výlety po městě nočník? Starší dítě umí chvilku vydržet, pokud se v zabetonovaném velkoměstě zrovna nenajde vhodné místo pro vykonání potřeby, ale malé miminko musí hned. Takže třeba v MHD maminka vytahne z batohu nočník, dá si ho na klín a přidrží na něm pětiměsíční miminko?
Chtěla bych to vidět v praxi. Takhle mi to přijde vhodná metoda leda tak pro maminky dřepící celý den doma.
Předchozí