Přidat názor k článku Den jako jiný

Zdeňko, můžu ti napsat jen své zkušenosti, jak uvedla Mirka, a případně pocity, ale ráda to udělám :). Víš, já když se občas zamýšlím nad tím, jaké jsem měla v mládí sny a představy o tom, čeho v životě dosáhnu a co prožiji, tak mě vždycky nejvíc bolí vědomí, že něčeho již dosáhnout nejde, protože jsem promeškala příležitost. Například jsem chtěla ještě jako svobodná a bez závazků najít práci v zahraničí a nějaký rok, dva, tři strávit mimo republiku, naučit se dobře cizí jazyk, poznat jiný kraj. No tak to jsem si nesplnila. Dělala jsem jiné věci, které taky nebyly špatné - třeba že jsem si našla zajímavou práci, vdala se. Poté, co jsme se rozhodli mít děti a narodilo se nám to první, mi je jasné, že sen, že bych si našla práci v zahr., je pryč. No trága to není, ale občas mě to zamrzí.
Proč to píšu? Začala jsi svůj příspěvek tím, že když jsi se vdávala, chtěla jsi 3 děti. Teď ti je 37 a zvažuješ, jestli druhé mimi nebo ne. Teď tu šanci splnit si, co jsi chtěla (a co pořád ještě chceš) ještě máš, za pár let už o ni přijdeš. V práci může člověk začít vždycky znovu (i když je to na fígu, přijít podruhé o dobrou práci :(). Ve věku 37 let podle mě stará nejsi, máme v okolí spoustu párů, které si pořizují druhé nebo třetí mimi těsně před 40 (i když by se našli diskutující, jak je to pozdě a podobně). Ostatně já bych svoje druhé mimi chtěla právě tak kolem věku 37 (teď mi je 33 a mám roční holčičku) a těsně před 40 třetí (mám proto své důvody a na odpis snad ještě nebudu :)). Tak jestli po tom mimi opradu toužíš, tak bych si na tvém místě (nebo možná na svém místě :)) zkusila představit podívat se na důvody, které stojí proti tomuto rozhodnutí, očima, kdy mi bude o 10 let víc - a zvážila, zda by mi připadaly i za 10 let tolik zásadní. A pokud zjistíš, že to jsou nejspíš malichernosti, tak bych do toho šla :).