Přidat názor k článku Patologický alfáč

Ahoj Renčo, když jsem studovala já,měly jsem na začátku studia předmět - Úvod do studia lékařství - přednášel ho starý, t.č. už zesnulý profesor s bohatými životními zkušenostmi, bylo to spíš takové jeho povídání, nedělala se z toho žádná zkouška. Ten nám vždy zdůrazňoval, že nemocnému by se mělo po fyzické i psychické stránce ulevit , už jen při vyšetření lékařem.Dobrý lékař by měl být OSOBNOST.Myslím , že měl pravdu.Bohužel, v dnešní době spíše lékař " čumí do počítače", na komunikaci s pacientem má málo času, v podstatě by mu stačily výsledky nejmodernějších vyšetření, pacient by nemusel být ani fyzicky přítomen, v podstatě mnohé lékaře obtěžuje. Je to dost tvrdě řečeno,ale mnohdy to tak u některých " kolegů " cítím.Pacient je pro ně hlupák, který ničemu nerozumí, nic nepochopí, a proto mu není třeba nic vysvětlit.Dobrý lékař je ten, který nedělá problémy, dobře vykazuje pro pojišťovnu, pojišťovna mu nevrací účty a nejsou na něho moc stížnosti.Jestli někoho vyléčí nebo mu alespoň pomůže, to je tak nějak vedlejší.
Je mi z toho mnohdy smutno.
Dnes se vyučuje na lékařských fakultách předmět - Etika.Bohužel patří tak nějak na okraj zájmu, moc pozornosti se mu nevěnuje, lékařské studium je náročné a je potřeba vstřebat mnoho jiných informací.Myslím si , že etickému chování stejně nelze člověka naučit, pokud nechce.S určitými mravními vlastnostmi se člověk rodí a zásady mravního chování by mu měli být vštípeny v rodině.Je to asi naivní , ale myslím si, že studenti medicíny by měli být určitým způsobem i psychologicky posuzováni a pokud se zjistí, že nejsou schopni se vcítit do pocitů nemocného, měli být rovnou ze studia vyhozeni.D.