Víte, já jen nechápu, že někdo na vyšetření nepůjde a riskuje tak postižení svého dítěte.Cítíte-li se klidnější, když nevíte, jak na tom jste, pak Vás svým způsobem obdivuji, já bych byla trop s nervama. Pokud by to bylo možné, tak bych skutečně na potrat šla. Já bych tak silná opravdu nebyla. Právě proto, že vím, jak bolestivé to potom je..Jak jsem psala obecně potraty neuznávám, i proto, že jsem ležela na rizikovém, bála se několik měsíců o život svého prvního dítěte, o druhé jsem přišla a třetí se k naší neskonalé radosti narodilo v pořádku.Jen chci tím vším říct, že žádná z nás neví, jak těžké to je, vychovávat postižené dítě.............., možná je to chaotické, ale už takhle je pro mě tohle silně emotivní, protože jak jsem psala, tak bolest je to šílená, když vaše dítě je na pokraji života a smrti
Předchozí