Přidat názor k článku Patologický alfáč

Milá Lorino,
o své kamarádce vím docela dobře, jak se cítí a co prožívá. Soucítím s ní a snažím se jí pomoci, jak nejlépe umím.
A také si jí velmi vážím. K tomu mě taky napadá, jak se náš vztah od té doby, co se jí holčička narodila, posunul k daleko hlubšímu a kvalitnějšímu přátelství. I to je pro mě určitou motivací, nebo možná spíš povzbuzením k tomu, abych to, pokud se něco takového stane i mně, nevzdávala.
Btw plánujeme ještě aspoň jedno dítě a nejsem nejmladší, takže to není zcela od věci. Samozřejmě bych si přála další dítě stejně zdravé jako ty dvě, co už máme, ale nic není samozřejmost a spíš se chci na případné těžkosti dívat jako na šanci - a totéž chci pro svoje děti, ať zdravé či nemocné.
Nakonec kdo ví, zda těm mým dětem zdraví vydrží a jak dlouho. Stačí opravdu málo. Měla bych se jich snad zříct jen proto, že by se to mohlo zvrátit?