Přidat názor k článku Patologický alfáč

Tomu se opravdu zabranit neda a je snad nade vse jasne, ze sve deti budeme milovat a starat se o ne a nezabijeme je.

Danielo, přesně jsi to vystihla, myslím. Jenže - je tak obtížné pochopit, že některé ženy své dítě MILUJÍ UŽ PŘED NAROZENÍM. Nevím, jak to bylo u tebe, ale třeba já své děti dřív VIDĚLA NA UZ a dokonce i CÍTILA KOPAT a vrtět se, a teprve později jsem znala výsledky genetických vyšetření, takže jsem měla opravdu dost času zžít se s tím, že v sobě nosím živého tvorečka, moje mimčo... Anebo ono nemusí jít jenom o to, že své nenarozené dítě milují, ale třeba i to, že se necítí natolik silné? povolané? nevím, jak to nazvat :o( aby dokázaly říct - tebe zabiju, tobě dovolím žít...

Ne, nejsem proti testům, sama jsem je absolvovala, ne kvůli mně, kvůli manželovi a vlastně mně to bylo jedno, nervy jsem z nich neměla. Co bych ovšem dělala v případě špatného výsledku, to říct nedokážu - já sama bych své dítě zabít nedokázala, ale na druhou stranu vím, že manžel by nechtěl postižené dítě... ať bych zvolila "řešení" jakékoli - nechat žít x zabít - vždy by to bylo řešení špatné. V prvním případě by to nejspíš odnesly naše děti (pokud by postižené dítě naše manželství neustálo), v druhém případě bych to odnesla já, protože bych jednala proti svému svědomí. A opět - je otázka, nakolik by moje výčitky naše manželství ustálo :o(

Holt stále ještě existují záležitosti, které prostě správné řešení nemají. Ale pokud někdo ví, že své dítě prostě zabít nechce a nezabije ho, proč by mělo být od něj nezodpovědné, že nevyhledává možnosti, jak si zjistit, jestli je k jeho zabití důvod nebo ne?

S.