Halusko, videla jsi nekdy v televizi nejaky porad o rodicich, kteri se staraji o sve tezce postizene dite? Opravdu bys takhle chtela zit? Dobrovolne? Ne v dusledku nejakeho nepredvidatelneho nestesti, jako je treba priduseni pri porodu nebo dopravni nehoda, ale v dusledku tveho osobniho rozhodnuti? Opravdu bys k tomu klidne odsoudila sve ostatni deti a sveho manzela? Riskovala rozpad manzelstvi, ktery je v takovem pripade mnohem pravdepodobnejsi? Riskovala, ze se z tebe stane protivna zatrpkla zenska, ktera kazdeho buzeruje v zajmu sveho postizeneho ditete? Kdyz jde nekdo na potrat, i kdyz to boli u srdicka, muze mit potom nove, zdrave dite. Kdyz nejde, tezko uz najde silu, cas a penize na dalsi dite. Cetla jsi nekdy o tom cloveku s rozstepem patere (dozivotne na voziku, inkontinentni, ovsem dusevne normalni), ktery verejne prohlasil, ze lituje, ze jeho matka nesla na potrat?
Jestli jo, tak je to tvoje osobni statecnost, i kdyz podle meho pekne hloupy risk, ale neponoukej k tomu ostatni lidi.
Předchozí