Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Zrovna tuhle stížnost od Kláry nechápu. Babička je babička a chová se k dítěti jinak - u nás doma je ten hlavní rozmazlovač dědeček.
Dědeček dovolí všechno, Tom může na jeho klíně shazovat věci ze stolu, házet vším, co vidí, blbnout do alelujá a daleko za něj, dědeček ho nosí... ani si nepřejte vědět, jak mi to někdy leze na nervy, když v šestém měsíci pozoruju dědečka, jak Toma (13 kg)nosí bytem a dovoluje mu házet klíčema.
ALE Tomášek už dávno pochopil, u koho může a u koho ne. U mě si nezkouší vynutit, abych ho nosila, u dědy to předpokládá jako samozřejmost. Dědečka miluje nade všechny, když je děda nablízku, Tom nevidí a neslyší nikoho jiného - no a co? Měla bych žárlit na to, že moje dítě má někoho, kdo se mu může věnovat sice jen někdy, ale na 200%? Děda dává Tomovi zážitky, které se mnou nezažije.

Vyřešila jsem to tak, že u prarodičů trvám na důležitých věcech (dodržování diety, bezpečnost...) a ty nedůležité nechávám být. A snažím se u toho rozmazlování nebýt! (jinak bych byla neustále vytočená a hádala se).
Samozřejmě, že mi dá práci Toma "umravnit" po návratu, ale dá se to zvládnout a čím je Tom starší, tím je to jednodušší.
J.

P.S.: COpak žádná z vás nemá úžasné vzpomínky z dětství na to, jak maminka nebyla doma a s tatínkem jste snídali příšerně mastnou klobásu přímo z pánve, pak jste byli na pouti, dali si tři cukrové vaty, pak jste zvraceli cestou domů v tramvaji? Takové zážitky zůstanou na celý život - a s babičkami to je podobné.
Tohle prostě s maminkou dítě nezažije :o)