Tedy to mně taky oslovilo, protože něco podobného nějaký čas řešíme. Dobře, babičky jsou rozmazlovací, ale proč nemohou to "rozmazlování" raději projevit v tom, že na dítě mají více času a trpělivosti a jdou si s nimi kreslit, číst, projít, předají jim něco ze svého klidu a moudra místo vyhovování nesmyslným vrtochům. Já sama jsem šťastná, když si babi či děda jde s malou třeba malovat a patlají barvičkami, na což já nemám tak často čas a trpělivost...
A jinak, viděla bych i z předchozích příspěvků problém spíše v tom, že jde o podrývání autority a nerespektování nás jako rodičů - výchova je celkem tvrdá mravenčí práce a zničit několikatýdenní snažení rodičů jen proto, abych si "šplhla" u dítěte?! Každému se dobře říká "ale mamko", když nemusí vychovávat a jen si "užívat" vnoučka. Ale dítě není hračka. Je to jako byste přišli k někomu do práce, vytrhli mu celotýdenní práci z ruky a řekli "ale prosímtě, s čím se to tu patláš, nech to být, to je dobré"... Přeháním, ale chci vysvětlit pocity matky při podobných prarodičovských akcích.
A vlastní zkušenost?...Manžel v dětství dostával výprasky (například tyčkou z postýlky, když zapomněl poslední školní den odevzdat ve škole knížky), a jak myslíte, že se staví k výchově teď - hledí na manžela jako na absolutního tyrana, když na malou zvýší hlas... A slova "ale prosímtě, nech ji..." známe zpaměti.
A pak bohužel dochází k omezení návštěv, manžel už ke svým rodičům ani nechce jezdit, protože z něj dělají "blbce". Ale co s tím, milé maminky? Fakt nevím, my jsme i poslali dopis, kde jsme vše vysvětlili a snažili se o domluvu, ale jen se naštvali a napsali, že budou dělat, jako by se nic nestalo... Je to těžké, když si starší generace myslí, že má s věkem automaticky právo na cokoli a nemusí respektovat jiný názor. A přitom jde jen o to navzájem se respektovat, domluvit se a neztrpčovat si vztahy, ketré by mohly být obohacující pro všechny. Ach jo.
Předchozí