Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Ahoj Monty,
u nás je to něco podobného v bledě modrém. Bydlíme zatím u dědy (mého táty) a co pět minut si musím vyslechnout poznámky typu "A není malýmu zima? Měla bys mu dát jablko, aby měl vitamíny. Nepouštěj mu ten počítač, nemůže POŘÁD koukat na tu obrazovku (co na tom, že u počítače sedíme tak pět minut jednou za týden)..." A spoustu dalších věcí, kritikou nad mojí výchovou počínaje a čůráním konče. Když byl Stáník mimino a začal nám v noci brečet, tak nám klidně chodil do ložnice a houpal ho, aby usnul. Atd., atd.
Ze začátku jsem se snažila to nějak rozdýchat a spíš se s dědou slušně lidsky dohodnout, že to fakt nemůže, že mi tím podrývá autoritu, ale nedal si říct doteď. Zkoušela jsem mu navrhnout, že když se mu něco nelíbí, tak mi to má říct někdy večer, když už malej spí, ale bez výsledku. Jistě - bydlíme u něj a nemůžeme se vzájemně ignorovat, ale i to soužití musí mít nějaké meze. Teď je malýmu 3,5 roku a moc dobře chápe, že děda mámu kritizuje. A to je právě ono - já zatím nedokážu pořádně odhadnout, jak se to na něm podepíše a docela se toho bojím.
Teď stavíme domek a doufáme, že až se přestěhujeme (no, výhledově tak za dva roky:-((, tak ten problém odpadne. Ale právě proto, že mi ta situace už teď připadá docela neúnosná, tak nechceme čekat a snažíme se hledat prozatím alespoň nějaký podnájem, poptáváme se po známých...
Moje zkušenost - ono ze začátku, dokud je dítě malinký a "nemá z toho rozum" (i když to je hodně relativní), to může vypadat pouze jako nesoulad názorů mezi matkou a prarodičem (v tvém případě babičkou, v mém případě dědou), ale když to začne chápat i to dítě, tak nastane problém. Každé dítě si to totiž může přebrat jinak.
Držím palce, aby se vám to podařilo nějak vyřešit.