Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Monty, tak to můžu potvrdit - my jsme přesně ten případ benevolence a naše babičky se postupně učí děti "rozmazlovat" neboli respektovat jejich přání (až na jednu výjimku - mamce se už rok a půl snažim vymluvit šišlání). Tchýně měla děti téměř nonstop v ohrádce a v podstatě celý jejich dětství s manželem jen čekala až děti vyrostou a bude s nima rozumná řeč. (Manžel se sestrou si domů ani nesměli vodit kamarády - kdoví, koho by přitáhli, že?) Teď se sice snaží, ale to hraní je u ní dost křečovitý a jakoukoli zaujatou činnost přerušuje zavazováním tkaniček, přebalováním a podobně - prostě má nějakou potřebu dělat "důležitější" věci, než si jen hrát, nebo dokonce řádit. Když byl prcek mimčo a konečně usnul, narovnávala mu třičko nebo peřinku (aby to hezky vypadalo) dokud ho nevzbudila a když se narodil druhej a ona přišla do porodnice, byla na něj skoro naštvaná, že spí - klidně by ho vzbudila - asi aby uvítal návštěvu...