Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Zkusím to vysvětlit ještě jinak - když máma něco řekne, tak to platí. Nedávám nesmyslné zákazy a v danou chvíli je pro mě důležité, aby věci byly tak, jak být mají, to znamená, že pokud řeknu, že na stole plném jídla, skleniček a horké polívky se nesedí, tak se na něm nesedí. Ano, dítě se pobaví a jistě sezení na stole přežije. Ale: poleje ubrus, který budu muset vyprat já, až prckové usnou (babička by ho vyprala, ale dost ostentativně by dala najevo, že jí přidělávám práci). Další ale: bude se na tom stole motat dokola a přesunovat talíře - Sebastík, který chňapne všechno, co je v jeho dosahu, se uřve, protože s vidličkou si opravdu hrát nemůže a patlat ručičkama v omáčce a žužlat knedlíky (je mu 8 měsíců) taky ne, ovšem špatná budu zase já, protože mu to zakazuju (a knedlíky by přece už mohl zkusit). A je tu hlavní ale: pokud řeknu, že na stole sedět nebude a babička okamžitě pronese Ale mamko, proč by nemohl, vždyť se mu tam líbí! dává tím Kryštofovi jasně na jevo, že to, co mamka řekne, je pitomina a on si může dělat co chce. Kluci toho mají dovoleno hodně, jsme s Robertem opravdu dost benevolentní rodiče, nevadí mi pokusy s vodou v pokojíku ani zablácené všechno, ani nábytek pocákaný barvičkama. Pokud ale Kryštof běhá bosý po ledové dlažbě a další den se dvakrát počurá (což se mu už půl roku nestalo) a desetkrát ohlásí čůrání a nejde mu to, potom je jasné, že to nebylo dovádění s babičkou, ale zdraví nebezpečná blbina. Jenomže "Kryštůfek chtěl jít verandou...".