Přidat názor k článku Handicapované děti v americké škole

Milá Mirko,
dekuji za názor. Vzdyt já prece vsechny ucitele(lky) nehází do jednoho pytle! Vím, ze je to nezávideníhodná práce, sám bych na to nervy nemel. Ale posud sama: prijdes-li do skoly, upozornís na poruchu dítete, sdelení psychologa bylo, ze na zklidnení potrebují tyto deti mesíce, nekdy nekolik let a skola Ti odpoví:"Ceho se bojíte? my s tím máme bohaté zkusenosti, víme presne, co a jak."
Clovek je rád, ze si s dítetem poradí, dá ho do soukromé skoly,platí také rád, kdyz ví, ze to je neco platné. syn chodil do mat. skoly, kde bylo ve tríde 26 detí a 2 ucitelky. Jedna z nich mela syna (nyní 25 let) s toutéz poruchou. Perfektne ho zvládly, obe dve, presne v daný okamzik vedely, co s ním. Kdyz Ti slíbí skola totéz, ráda jim uverís. Jak jsem jiz psal: je spousta výborných kantoru, jen jsme meli proste smulu. Tobe preji více volna, nez jsem cetl z Tvého príspevku a málo problémových detí.Ale jsou tady a nemuzeme je vyhostit ze "spolecnosti". Sám mám tri deti starsí, které byly bez vetsích problému a nyní mají výbornou práci. vychovávali jsme je vsechny stejne, ale obvykle jsou deti ze stejné výchovy ruzné.
takze preji SNAD hezké prázdniny nejen detem, ale i dobrým a ochotným ucitelum a ucitelkám. Samozrejme Tobe. Vasek