Přidat názor k článku Svatbit či nesvatbit?

Taky souhlasím.
Brali jsme se po roce a půl chození, od té doby nám uplynuly 4 roky a máme se čím dál tím radši. Svatba sice byla podle představ rodičů, a ne podle našich představ, prostě jsme jim ustoupili - ale byl to dobrý start. Líbí se mi, když je svatba rodinná událost, když se to pořádně oslaví, maminky si popláčou a kdekomu je pak špatně a má na co vzpomínat. Když tam nejde jen o ty dva, co se berou, a o to lejstro, ale o to, že vzniká něco nového a ostatní jsou u toho.
A pevně doufám, že to bylo moje jediné "ano" a že nebudu muset závidět tchánovcům, že oslavili stříbrnou svatbu, až ji oslavím sama :-))). A jim budu přát, aby se dožili ve zdraví a radosti té zlaté (a závidět, dokud je taky nedohoním).