Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Babička dala Kryštofovi v osmi měsících chleba s paštikou, samozřejmě blinkal, protože to byl ještě skoro úplně kojený, jedl jenom brambory s mrkví a kašičku, říkala jsem jí úplně jasně, jaký postoj mám k výživě, prcek lezl po pokoji a ona šup k němu, ať to mamka (ta zlá krkavčí matka, která mu ani tu skývu nedopřeje) nevidí. První čokoládu dostal taky u ní, už jsem to prostě nedokázala donekonečna opakovat, že dítě s atopickým ekzémem, které má z mé strany v rodině samé alergiky a astmatiky něco tak alergenního, jako je čokoláda, prostě jíst nebude. Babička rozhodla, že v deseti měsících bude, že ho ošizuju o to nejlepší v životě.
Myslím, že ti, kteří tvrdí, že babička má rozmazlovat, aby na ni dítě s láskou vzpomínalo, mají pravdu, ale nic se nesmí přehánět. Rozmazlovat se dá tvůrčím způsobem, podpořit osobnost dítěte, zažít s ním něco víc, co mamka nemůže, protože je s ním denně a není mu tak vzácná. Ale dělat zdraví nebezpečné pitominy a když dítě zlobí a je nezvladatelné, tak je mámě předat, aby ho ukočírovala, je vůči nám mamkám dost nefér (obzvlášť když k rozmazlovanému raubíři máme ještě mimčo).
K.