Přidat názor k článku Handicapované děti v americké škole

Ahoj Vašku,
já sama mám takto postiženého syna - jen asi vážněji...Vím tedy, jak vám asi bylo. Měla jsem z Tvého příspěvku pocit, který zažívám při jednání s rodiči poslední asi tak dva roky:"Máte všechno a spoustu volna a my přece nic moc nechceme..."Jen aby jste se nám několik hodin denně starali o dítě! Taky jsem se "ustřelila" při výběru školy pro syna. (Šlo o státní školu, doporučovanou pro problémové děti, s vynikajícím hodnocením, paní učitelka měla speciální pedagogiku...výsledkem je, že mi leváka nutila psát pravou rukou, a dítě skončilo po jejich "extra" péči na několik měsíců v nemocnici)Ale musím ti taky říct, že jsou i opačné extrémy: nastoupí nám dítě a já zjistím, že je ...nějaké jiné...teď nevím, jak to napsat. Zavoláme rodičům, ti po dlouhém váhání přinesou potvrzení, že se dítě skutečně dlouhodobě léčí s poměrně vážnou vadou, za mnou příjde tatínek, dohodnem si, co má dítě dělat, a za půl roku, když má odevzdat hotové cvičení, se dozvím:"No já to neschovávám, přece nejsu blbá!" To je přístup opačný od Tvého, a bohužel častější.Ale ještě jednu věc - soukromé školy nejsou to nejlepší - aspoŇ ne u nás. Sama jsem na jedné působila, a dítě bych tam nedala. Jiank díky za přání pěkných prázdin - snad budou lepší, než doteď (morče si zlomilo nohu, ale snad se uzdraví).