hlasuju pro svatbu. Jsme vdaná 11 let. Vdávala jsem se v 19, manžel je o 9 let starší a taky byl trochu rozumější - jsem ráda, že to se mnou risknul :). Svatba nic nezaručuje, ale pro nás to bylo veřejné (před lidmi i před Bohem) vyjádření toho, že spolu chceme být ve zdraví i v nemoci (zažili jsem již obojí), v bohatství i chudobě (no, zatím spíš v tom druhém :)) a taky ve věcech smutných i veselých. V době, kdy se nedodržují smlouvy a sliby všeho druhu a jejich porušování se bere na lehkou váhu, jsme se rozhodli, že si něco slíbíme a taky to dodržíme. Ověřila jsem si mnohokrát, že láska není pocit, ale rozhodnutí a že stojí zato dávat i dostávat. Svatba není papír, ale způsob, jak dát okolí najevo - k tomuhle člověku patřím a myslím to vážně, bez zadních vrátek. Stojí to za to.
Předchozí