Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Milá KACI,
to, že české babičky se starají o děti a rozmazlují je nemá ale vůůůbec nic společného s tím, že by je často hlídaly. Já zažila jen jednu babičku a ta měla přezdívku "babička-drákulka", rozmazlovací rozhodně nebyla a nikdo netoužil k ní jezdit na delší dobu. Náš Kuba vidí babičky každou tak asi 3-4krát za rok. Ty návštěvy rozhodně nejsou jako u cizích, přestože oboje prarodiče mají své zájmy a program.

Mám štěstí, že "naše babičky" jsou vcelku rozumné a ač si myslí své, respektují to, co je pro mě prioritní. A to je: neohrozit dítě na zdraví ani na životě!!! A to doslova. Kuba je alergik, stejně jako já i manžel. A tak si to babičky musí uvědomit a buď mu nic např. s ořechy nebo sojou nedávat (stejně jako třeba rybí maso a celer) - nebo se smířit s tím, že to dají nám a podle snášenlivosti to sní buď muž nebo já (naše alergie se pěkně doplňují :-))). A rozhodně si ani jedna babička nedovolí mu podat cokoli s vejcem. Jen jednou si syn v nepozorované chvíli vzal doma 2 piškoty a hned se začal osýpat. Podle testů bohužel alergie zatím vydatně sílí a tak babičky chtě nechtě musí respektovat co lze a co ne. Pokud bychom museli se synem na pohotovost nebo do nemocnice a ja bych se dověděla, že to byla reakce na něco co mu babička dala, byť věděla k čemu to povede, asi bych ji viděla na dlouhé měsíce naposledy.

Jak jsem už napsala, mám to štěstí, že moje i manželova maminka vědí, co to je mít doma alergika a respektují to. Rozhodně jim hlásím výsledky lékařských testů - zastávám názor, že není důvod cokoli tajit nebo tutlat, jak by to dělal nejradši muž (prý aby nepoděsil). Potom bych se nedivila, až bych jela s dusícím se dítětem do nemocnice, že. Hezky všechno na rovinu. Stejně jako s oblékáním - u nás je opak - máma má vysoký tlak a je jí stále horko, tak by nechala i dítě přimrznou - zvlášť když Kuba má defekt imunity ==> je náchylnější. Takže musím občas zahřímat, že si tu vestu přes sebe na chvíli vezme když nesvítí slunce a je vichr, protože ty antibiotika (a taky event. alergické reakce na ně - už jsme měli všichni v rodině tu čest to zažít) bych si "užila" já. Specielně moje máma má stále svou pravdu, také mi ji nezapomene sdělit, ale nakonec mu tu vestu tedy nechá...

Jiná je to ve vyvádění. Tam mají poměrně volnou ruku, jsem ráda, že si malého nemusím půlhodinku všímat :-))) občas ho sice trochu napomenu, ale to spíš pro můj pocit že ho přece nenechám zvlčit, drama z toho nedělám. Je to asi tím, že sama jsem poměrně v klidu. Že nechodí na nočník? Tak nechodí, no - chodí na dětské prkýnko na záchodě a v půlce případů si stejně řekne pozdě. Jeho čí čí totiž znamená že to právě udělal a preventivní posazení na záchod je obvykle provázeno hysterickým záchvatem a nulovým výsledkem (ten pustí za 3 minuty do plíny, že jo). Naše zlaté babičky to naštěstí moc nekomentují - kdyby zkusili co dovedou, jen bych to přivítala (vzteklounka totiž všechno baví tak týden, pak si řekne že už to umí a konec - už to není zajímavé...:-(((( ). I s pitím z lahve, jídlem lžičkou (dnes byla scéna, že byl nucen se najíst částečně sám - radši by se vyzvracel, pak jsem vzala lžíci nakonec já - a všechno bylo za pár minut pryč. Ale do puberty se to snad srovná :-)))... Kuba je malý zuřivec a už mám vcelku vyzkoušeno, že když nechce on, tak ho babička ani nikdo jiný nezvlčí. Mimochodem - co bych za to dala, kdyby to dítě bylo trošku na sladké. Hypoalergenní sušenka se dá taky sehnat, ale Kuba by se cpal jen mrkví a fazokama a kolínkama se zeleninovou omáčkou... Je to takový "babiččin přízrak" který na poslední rodinné sešlosti popuzeně zahodil kus čokolády a vrhnul se na nakrájenou syrovou okurku :-)))

Jana