Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Milá Kaci, svými příspěvky jsem spíš popisovala, co jsem prožila já. Jak je to přesně u Kláry nevím, ale k nám babička chodila pro syna každý den, hráli si u nás nebo si ho brala na hlídání (zcela dobrovolně a sama od sebe). Dneska už mám pocit, že se mi to snad zdálo, protože do narození syna a opět od jeho asi tří let jsme spolu vycházely a vycházíme bezvadně. Ale v té době, kdy on byl roztomilé batole a navíc první a jediné v rodině se něco stalo. To, co mi vadilo se nedá popsat. To nebylo takové běžné babičkovské rozmazlovaní, to máme teď, když je už vnoučat víc, to přežiju. Ale nevím, jestli běžně babičky navádějí batolata, že se budou honit ve městě po chodníku (bydlíme v okresním městě, takže dost frekventovaném),nenechají ho v klidu ani najíst, protože musí s ním lítat po bytě a ječet, prostě na věci, které babičku napadaly a hned se musely realizovat, by snad ani to dítě nepřišlo. A opakovalo se to pořád dokola. Výsledkem bylo šíleně divoké neustále ječící neposedné dítě, neschopné se ani na vteřinu samo zaměstnat. Vyvrcholilo to, když mě jednou syn začal kopat do nohy, já jsem ho napomenula a babička mě hned okřikla, co ho napomínám, že mě nekope. Tehdy jsem pochopila, že pokud z dítěte nechci mít vyloženého spratka, musí to jít po zlém. Bylo z toho velké dusno na hodně dlouho, už jsme se tak často nestýkaly, ale časem se všechno srovnalo. Máma je zase bezvadná a na to co bylo už nemyslím. Připomněl mi to jen článek Kláry. Chápu, že se to nedá vysvětlit, možná vypadám jako netolerantní, ale tenkrát byl na mrtvici i manžel, kterého jinak nic nerozhodí.