Sylvie,
ikdyž v mnoha diskusích jsme se neshodly, pod tenhle článek se ti podepíšu, otisknu palec... co chceš- na znamení, že mi mluví z duše.
Taky mám dvě děti a to tvoje líčení jejich rozdílnosti je popsáno naprosto skvěle - u nás to bylo hodně podobně. I s tím, že ten mladší je taky takový stoik, pomalý, rozvážný, mnohem klidnější.
Moc hezky jsi to napsala, díky.
Ještě k tomu šrámu na tvém šestinedělí - tak i tohle souhlasí, bohužel. Můj muž mě posílal cvičit asi 2 týdny po návratu z porodnice 8-o! Mám takový pocit, že po 2.dítěti je ta změna postavy ještě markantnější, svaly jsou ochablejší a do vrátit je do normálu asi potrvá déle, než po prvním dítěti, kdy jsme byly mladší, bohužel. Jinak Sylvie, nežijeme s ideály, ale jenom s chlapy :-)) - vpodstatě všechny kamarádky, které jsou po porodu, se mi ve slabé chvilce svěřili, že jejich muži mají nějaké výhrady k jejich tělu a taky k nim samotným. Myslím si, že to není jen o tom ochaplém pupíku s pneumatikou, oni taky hůř snáší, že se všechno motá kolem mrněte a oni jsou na druhé koleji, sex je jim odpírán, v noci je občas probudí řev, zvýší se náklady na domácnost a muže, myslím, občas přepadne myšlenka, jestli tohle fakt měli zapotřebí...
Sylvie, vážně, nejsi v tom sama, u nás taky po každém porodu přišla krize, která časem naštěstí vyšuměla, ani snad ne tak v závislosti na velikosti mého pupíku a přilehlé pneumatiky, jako v závislosti na jakés takés normalizaci rodinných stavů, obyčejů a tak.
Sylvie, ničemu neuškodíš, když Ladu necháš večer hlídat panu manželovi, zaskočíš ke kadeřníkovi, na kosmetiku a vybereš si pěkné kalhoty, které ti zatím v pase pěkně šponují, nicméně za 2 měsíce ti určitě budou dobře sedět.
Držím palce.
Předchozí