Přidat názor k článku O babičce rozmazlovací

Ahoj Jano!
Mluvíš mi úplně z duše. Mám přesně ten samý osud. Jen je tam drobný detail - moje tchýně vychovala 4 děti. Je na to samozřejmě pyšná, a nestydí se ani říct, že na roli babičky se ještě necítí, protože výchova jejich děti ji hodně vyčerpala, tak ať se postaráme samy. Největší paradox je, že jí samotné hlídala její matka, tedy naše nynější prababička. A ta je opravdu super!!! Jenže má problémy ze srdíčkem a tak pochopitelně nechceme její zdravotní stav zhoršovat hlídáním našich raubířů.Jinak i ostatní sedí - sušenky, návštěva večer - je to přesně tak. Náš nejmladší se jí také bojí, říká jí teto, protože ho vídá jen zřítkakdy. Není to snad proto, že bychom se jí vyhýbali.Ale několikrát se stalo, že jsme se domluvili, že babičku navštívíme, a ta ejhle nebyla doma,byla u kamarádky a zapomněla na nás, nebo musela na rychlo odjet, nebo sotva dosednem na židli začne uklízet. Opravdu si přijdu jako nezvaná návštěva. Pochopitelně jsem si řekla, že bude lepší, aby zašla k nám. Možná raději chodí na návštěvy, než je přijímá. I to bych pochopila. Ale zase marný, babička slíbila, děti se těšily a nic. Zapomněla i zavolat, že to ruší, že jí do toho něco skočilo. Přijde mi to jak ze špatného filmu. Opravdu nevím, co je lepší, jestli mít babičku rozmazlovací, nebo babičku-přehlížející.Ale kdybych mohla mluvit aspoň za svoje děti, a pochopitelně jsem nejšťastnější, když ony mají radost, braly by určitě tu babču rozmazlovací. Já bych se to snažila nějak ukočírovat, ale určitě by to stálo za to.