Přidat názor k článku Babičky 100x jinak: o rozmazlování maminek

Marišo
můj manžel je taky silně "nerozmazlovací" - k němu do bytu jsem se přistěhovala v prosinci mezi vánoci a Silvestrem léta páně 1987, kdy jsem nastoupila na rizikové těhotenství a tudíž po 24 letech živote ve městě a bytě s ústředním topením, pračkou, sporákem a dalšími vymoženostmi jsem se ocitla v nezařízeném bytě s kamny na uhlí v kuchyni. Nikdo taky neřešil, že bych asi měla spíše odpočívat a šetřit se. Do narození dcery (v březnu) jsem byt v podstatě zařídila, našila záclony, závěsy a naučila se topit ve "špórhélu". Na druhou stranu jsem ale (i kdykoliv později) nedělala žádný rozdíl s prací pro ženu či pro muže a klidně na manželovi požadovala věšení prádla, uvaření obědu či péči o děti, když jsem pracovně či ze zdravotních důvodů musela opustit domov. Myslím si, že tato "pomsta" za první měsíce pobytu v tomhle bytě, je dostatečně "sladká". Ale má to své praktické výhody - jsme v běhu domácnosti oba plně zastupitelní (právě dnes jsem si vyčistila sifon u umyvadla) a tudíž případně zdravotní "výpadky" jednoho či druhého nevedou ke kolapsu v nějaké činnosti.

P.S. pro Monty: Já chci být v příštím životě taky útlounká,průsvitná a křehounká bytost, kterou by všichni opečovávali.......... Ale ne, já bych to asi nevydržela :-))) To bych k tomu musela mít tu "průsvitnou" povahu ané naturel bejka!

A mimochodem - pokud tě nikdo nerozmazluje, zkus si určit alespoň 1 den v měsíci, kdy se budeš rozmazlovat sama :o))). Dítko strč tatínkovi a vyraž k holiči, na kosmetiku či jen tak kouknout po obchodech. Odpoledne si běž zaplavat a večer vyraž třeba do kina. MÁŠ NATO PRÁVO A NEDEJ SI HO BRÁT !!!!!

Simča