Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Před šesti lety uprostřed léta se narodilo mé první dítě. Bydlíme na vesnici, obchod je tu jediný. Výhoda byla v tom, že bych mohla zajet dovnitř i s kočárem. Já radši vyndala malou na ruku a šla nakoupit, bylo to pohodlnější. Ale zas mi naše hodná prodavačka klíďo odnesla nákup do kočáru.
Zdravotní středisko je v 6km vzdáleném městečku. Před 6 lety ještě tak nefrčely šátky, klokanku jsem nechtěla, přeci jen to byl výlet na půl dne. U nás v tu dobu jezdily autobusy minimálně a zrovna v té době (jaké štěstí :o) jezdil autobus "zájezďák". Ten, co nemá místo na kočár. Takže nás hodný pan řidič namáčkl dopředu a ostatní nastupovali zadem. Jenže v té době jsme byly cestující matky 2, a ta druhá nastupovala o zastávku dříve, takže na mě už místo nezbylo. Dvakrát jsem kočár komplet rozebrala a složila pod sedadlo, zatímco všichni trpělivě čekali. Pak jsem to vzdala, pokud mohl manžel, jeli jsme autem, pokud ne, šlapala jsem pěšky. Aspoň jsem se prošla :o)
Na jaře jsme rychle kupovali golfky, ty se dají do autobusu složit.

Po tom všem byl pro mě výlet do Prahy úplný balzám na duši. Do vlaku se s kočárem vejdu v pohodě, a z obchodů si vyberu ten, kam můžu i s kočárkem. zato ježdění po pražských ulicích, ty chodníky, obrubníky, křižovatky...to je něco.

PS: A nemyslete si, že jsem odněkud z pohraniční vesničky, bydlíme cca 20 km za Prahou :o)))