Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Psychouši, tady se ventilují problémy. Jasně že se v běžném životě potýkám s problémy, to je snad normální. Přiznávám, že k ledasčemu mám netradiční přístup, no a co. Když tím neomezuji ostatní, je to má věc. Jenže nežiju v pralese, ale ve městě. Je obecně známo, že města jsou plná lidí a tak by lidé měli být trochu ohleduplní vůči sobě a vůči slabším obzvlášť. Takže mi samozřejmě vadí, že mi někdo nakopává dítě, protože se prostě nebude koukat kolem. A neboj, nereaguji tak, že dotyčnému dám ránu pěstí.
Jenže nejsem typ, který si řekne - no jo, smůla, nedá se s tím nic dělat. Já prostě spoustu věcí nepřecházím pokrčením ramen, protože spousta konfliktů mezi lidmi vzniká čistě z nepochopení a pokud se věci vysvětlí, tak spousta problémů nemusí být a ani pak není.
Nejde mi o to říkat, že fuj, ten okolní svět je ale ošklivý, tak strašně mi ubližuje. To tedy ne. Jde spíš konkrétně v této diskuzi o to, že se napíše, co komu vadí a jiní třeba připadají své zkušenosti, jak postupovat, řešit to, či jak se chovat. A možná, že si tyhle diskuzi přečte někdo, kdo pak řekne - ježiši, to mě ale vůbec nenapadlo, příště si na to dám pozor.

Ono to možná vypadá, že stále mám potřebu s někým bojovat. To ne. Jen se s některými věcmi odmítám smířit a věřím, že je lze zlepšit a snažím se o to. To je ten boj. Nenechám se vláčet životem s tím, že ono to nějak dopadne.

Tož asi tak, Psychouši.