Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Ahoj Mapíku,
taky bydlím v centru Brna a MHD využívám skoro každý den. Jako těhotné mi to moc problémy nedělalo, většina lidí mě pustila sednout, jen občas jsem si musela říct. Teď s kočárkem je to horší. Zrovna včera se mi stalo, že jsem musela za manželem do práce a tak jsem nastupovala na konečné do šaliny č. 5. Zahlaholila jsem od posledních dveří jestli by nebyl někdo tak hodný a nepomohl mi. No nikdo se ani neotočil. A nebylo to tím, že by mě neslyšeli. Pak se najednou zvedli takoví tři malí cigánci (kolem osmi let), (nejdřív jsem se ulekla) ale vystoupili, lapli dole kočárek a pomohli mi s ním nahoru. Byla jsem fakt překvapená a moc jsem jim poděkovala. Občas se mi stává, že takto musím do šaliny zahlaholit i třikrát, než to někoho trkne.
Jednou mi jeden mladý muž opět pomáhal s kočárkem, a chtěl vystoupit, ale řidička mu zavřela dveře před nosem a tak zůstal se mnou v šalině a vystoupil až na další zastávce. Moc jsem se mu omlouvala. Občas je cestování dobrodružné, jak pro maminky tak pro jejich hodné pomocníky, a to zejména díky ne příliš trpělivým řidičům.
Pravdou je, že většinou po výletě do města jsem tak schvácená a upocená, že už nemám na nic náladu. A není to jenom MHD ale i přístupem do obchodů, Např.: velmi špatnou zkušenost mám s obchodem Julius Meinl na svoboďáku, dostat se tam je téměř nad lidské síly. A celkově kamkoliv se dostat je docela dřina.
Ale jinak moc děkuji všem co mi s kočárkem pomohli. Teď si beru na hlídání ještě 16ti měsíční holčičku a tak to k té mojí půlroční začne opravdové dobrodružství s kočárkem. Ale mám ráda adrenalinové sporty... :-)