Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Karolino, snad proboha neveris, ze kdyz mas dite na ruce, bez klokanky a bez satku, zmeni se sedici hulvati v galantni rytire? Takhle jsem malem absolvovala dvacetiminutovou cestu metrem s prave takovym osmikilovym ditetem na ruce, kdyz se nam zasekl popruh v babyvaku; zachranilo mne jedine to, ze nejaka dama ve strednich letech se nadechla a zakricela na cely vagon "tak snad se tu najde nekdo, kdo tu pani s tim ditem pusti sednout?" Asi bych si byla byvala mela zakricet sama, ale nejak na to nemam povahu, zvlast kdyz si me vetsina sedicich v uvodu podrobne prohledne a sedi dal, ze...
Nejotresnejsi zazitek mam z doby, kdy jsem - jeste v prvnim trimestru - takhle nevericne zirala na nejakou maminku v tramvaji, mohla byt tak v sedmem mesici, na ruce mela asi rok a pul stare dite - mozna mladsi - a byla taky "absolutne neviditelna" pro vsechny pritomne sedici.

Ale jinak musim zaklepat, VETSINOU nas sednout pusti i s tim vakem...