Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Ja mam stejnou zkusenost jako Kamys. Take jsem se jeste nesetkala s zadnou negativni reakci na satek - vetsinou se lidi opravdu usmivaji, obcas nekdo i prijde primo ke me a usmiva se na miminko. A to se celou dobu hrozne tesim az ke me nejaky chytrak prijde a zacne me poucovat a ono porad nic :-))))

Kdyz mam mimi v kocarku tak jsem presne jak tu pisou ostatni neviditelna a i me dite je temer neviditelne. Kdyz je v satku, tak se za nami i otaceji a usmivaji se.

MHD je rozhodne kapitola sama pro sebe. Je neuveritelny jak je vylozene zazity ignorovat tehotny. Me nepousteli sednout ani tesne pred porodem. A to si absolutne neumim rict aby me nekdo pustil a obcas mi bylo dost spatne. S duchodci po teto zkusenosti opravdu soucitim, protoze je strasne, kdyz ti neni dobre, je na tobe jednoznacne videt ze mas problem (obrovske bricho) a NIKDO te nepusti sednout jen uhne pohledem kdyz se na nej podivas...
Zajimave je ze kdyz jedu s satkem tak se mi snad jeste nestalo zeby me nekdo nechtel pustit sednout.

Z tohoto meho sociologickeho "pruzkumu" mam pocit, zelide reaguji podle toho, jak jsou osloveny jejich emoce - zda se mi, ze dite v satku vzbuzuje nejakou vetsi pozornost ale i pozitivnejsi emoce. A to ty lidi mozna trochu vytrhne z toho syndromu MHD, ktery je obrnuje proti vsemu a vsem. No a kdyz je to vytrhne tak je napadne uvolnit misto. Proste na chvilku prestanou byt tak uzavreni. Se mi zda. Ale treba to tak vubec neni :-)