Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Myslim, ze tva kamaradka neni jedina! Jsme prinejmensim dve. Proti kurakum nic nemam a je mi uprimne jedno jestli si zpusobuji rakovinu nebo cokoliv jineho. Ale dobre znam ten stav, kdy je cloveku opravdu velice nedobre, nemocenskou nedostane ani na par tydnu, protoze tehotenske nevolnosti jsou prece normalni a tak musi denne jezdit hodinu a pul do prace nekolika autobusy.

Po tom co jsem v dobe sveho tehotensvi rano sebrala odvahu a zacala odchazet do prace (po nekolikerem obraceni zaludku), jsem nastoupila do autobusu, kde proste chybel kyslik a kodrcali jsme se v zascpe nekocene dlouho. Nebylo ridkym jevem, ze jsem musela jizdu prerusit, vystoupit, vydychat se (v tom lepsim pripade). Pak prisla chvile prestupu do jineho autobusu, pred kterym naprosto vzdycky stoji takove mnozstvi lidi, ze se proste nevejdou dovnitr. Takze pokud chci dojet do prace vcas, nemohu si stoupat stranou vzdycky, kdyz se v mem okoli vyskytne nejaky kurak. A to se vyskytne vzdycky a shodou okolnosti ani on si nehodla jit stoupnout jinam. A kdyz mam jo "stesti" tak jeste narychlo mohutne potahne a ono tucne sousto si ponecha v plicich az do prijezdu autobusu a teprve po nastupu mocne vydychne. No a tak jsem do prace nejednou prisla pozde, zelena, umlacena, unavena a zrala na to jit zase hned domu. Chvili jsem se davala do poradku a pak jsem zacala horecne stihat sve pracovni povinnosti a jeste napracovavat tu hodinu o kterou jsem prisla pozdeji. Jeste ze uz je to za mnou. Ale doted me pobavi, kdyz ctu, jak ma tehotna byt v klidu, pohode, odpocivat vzdy, kdyz potrebuje a behem dne si klidne zdrimnout :-)