Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

No Miskulko, já měla vždycky pocit, že mi pusa neupadne a že když něco chci (pustit sednout), tak si o to taky mám říct. Aniž bych někomu vytírala zrak. Ono stoupnout si k tyči a okázale trpět je nanic - někdo si toho nevšimne, a ostatní to může trochu popudit - proč teda neřekneš. A to "doprošování" s kočárkem, já nevím, já se nedoprošovala nikdy. prostě jsem požádala, slušně a nahlas. Čekat, kdo se ustrne sám, mi nepřijde k ničemu.