Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Markéto, nejsem ta pravá, abych Ti poradila, nemám stejnou zkušenost jako Ty.
Ale lidé chtějí různé věci. Znám ze svého okolí páry, které daly svému dítěti jméno stejné jako mělo předchozí zemřelé. Nechápala jsem to. Řekli mi, že to je pro ně něco jako symbol. Švarovou určitě nenapadlo, že by Ti to tak mohlo ublížit. Psala jsi, že zemřelé miminko bylo holčička, tak si třeba myslela, že v případě chlapečka o nic nejde. Stalo se to. Ona svého malého už nepřejmenuje. Možná také nechápe Tvůj postoj k jejímu dítěti.
Tak jí to řekni, nebo možná lépe svému bratrovi, jejímu manželovi. Záleží, ke komu máš lepší vztah. Jednoduše jim to řekni, jak Ti to ubližuje, i když víš, že se s tím nedá nic dělat. Třeba po tom hovoru se vyjasní a zlepší se Vaše vztahy. Když nic jiného, oni se dozvědí, co Tě trápí a Ty zase důvod jejich rozhodnutí ohledně jména.
Přeji Ti hodně síly a odvahy do toho rozhovoru, nebude to pro Tebe jednoduché. A věř mi, i když si myslíš, že ta rána se nikdy nezahojí, zahojí, i když to bude možná dlouho trvat a jizva na duši zůstane stále. Možná k tomu hojení pomůže i ten rozhovor.