Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

A i když jsem si jista, že je to "lepší" zkušenost než přijít o již narozené dítě, sebralo mě to tak, že - i když podle genetiků (a blablabla) můžeme mít s manželem bez problémů děti - jsem rezignovala na biologické děti a šla cestou adopce. Máme teď doma již přes 4 měsíce adoptovanou dcerku Alžbětu (zrovna nyní s virózou a vysokými horečkami...) a je to moc fajn. Chceme adoptovat ještě jedno dítě, asi klučíka, uvidíme, kdo bude naši náruč potřebovat. Moje rezignace na biologické rodičovství byla a je možná jen to, že jsem srab, že nechci znovu pokoušet osud a zažívat (i fyzicky!) to, co se stalo při posledním potratu. Je mi 33 let, a přesto už těhotenství nechci... jsem na ně zbabělá. Na druhou stranu si říkám, že kdyby aspoň větší část rodičů, kteří mají problémy s biologickými dětmi, se dali cestou náhradní rodinné péče, učinili by šťastnými děti, které už na tento svět (zdravé) přišly, ale měly tu smůlu, že je nikdo nechce.
Každopádně Vám držím palce a s těmi dotazy na Boha je to přesné... co vím stoprocentně z vlastní zkušenosti, že teď už ale nebudete prožívat žádné další těhotenství v pohodě a bez obav. Mám to za sebou taky, právě proto Vám přeji hodně, hodně sil.