Přidat názor k článku Návrat s prázdnou náručí……

Pawlí,
cítím s celou vaší rodinou. Před 7 lety jsme prošli něčím podobným, při čtení tvého článku jsem si znovu (posté??) připomněla ty pocity- prázdnou náruč, postýlku, hadičky a přístroje okolo mého miminka a v neposlední řadě to, že vím komu vděčím za to, že si má donošená a zdravá beruška musela projít peklem a my s ní. Člověk vydrží neskutečně moc. U nás na cestu s miminkem domů došlo, ale bylo to o chlup. Malá je postižená, má DMO. Nechodí, ale jak my, tak ona děláme maximum pro to, aby vše probíhalo v její nejlepší prospěch. Je toho někdy moc, ale každý den děkuji Bohu, že je tu s námi, i když není v pořádku. Právě plánujeme další mimi, čeká nás genetika a tak. Přeji nám i vám, aby příští návrat z porodnice proběhl tak, jak o tom rodiče sní. Vyjde to!

Kdyby sis chtěla popovídat, kdybych mohla nějak pomoci, napiš mi na mail.

Hodně štěstí!!
Šárka