Přidat názor k článku S kočárkem ve městě – o zvycích a lidech

Moc se těším, až v šátku budu nosit naše druhé miminko! (narodí se asi v únoru). Nějak si nedovedu představit, jak bych rvala do tramvaje za laxního přihlížení spolučestujících, 2,5 roční Báru, která do tramvaje ještě asi sama nevyleze a novorozeně v kočáru a to vše až po uši zabalená v teplé bundě! Barča, tč. 25 měsíců, mi v roce a půl z ničeho nic řekla "maminko dolů, já sama" a od té doby jsem ji do šáktu už nedostala. Bohužel. Je pravda, že na mě ze začátku lidé koukali jako když jsem spadla z Marzu, hlavně ale na mého manžela, který si nošení také rád užíval, ale teď už je maminek s šátkem stále víc a víc, hlavně v Praze, kde je pohyb s kočárkem nejobtížnější, a zdá se že jich stále přibývá a to je dobře - hlavně pro miminka! Přijde mi, že na maminky s šátkem už nikdo hloupě nekouká, a pro ty negativní zarputilce, kteří mají neodolatelnou chuť sdělit vám svůj názor - samozřejmě pokud možno arogantně - mám připravenou velmi přívětinou odpověd: "A kdy ji mám nosit, když né teď? Ve 20-ti už se se chtít nosit nebude!" (stolo se mi to jen asi 2x za rok a půl intenzivního používání - mimo jiné se mi dostalo i značného nepochopení od mé vlastní mámy, ale nakonec rezignovala a dokonce to sama vyzkoušela. Moc se jí nošení líbilo).

Tak držím všem maminkám, které se rozhodnou pro šátek palce, aby se setkali jen s příznivými ohlasy!

Mějte se krásně!
O♥B♥?