Přidat názor k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

Bydlime v Holandsku syn byl v cervnu na planovane operaci. Pred operaci jsme meli pohovor v nemocnici, pri kterem mu udelali nezbytna predoperacni vysetreni, ale take nam popsali prubeh operace a ukazali fotografie, jak bude Martinek obleceny a jak mu budou davat narkozu. Manzel ho doprovodil az na operacni sal a cekal az usne a ja jsem na nej cekala na poopercnim {aby nebyl sam}. Tak se nas ptali, co a kdy Marta zvykli jist {v te dobe mu bylo pul roku} a jidlo pro nej jsme dostavali podle naseho rozpisu. Ja jsem jidlo zajistene nemela, ale mohla jsem chodit do restaurace pro personal.
Marta lezel na dvojluzkovem pokoji. V druhe postylce lezela 2 mesicni holcicka jeji maminka tam mela postel, ale moje postel uz by se tam opravdu nevesla. Tak jsem spala na rozkladacim lehatku, ktere musela vzdy rano slozit. Na druhou stranu mnohokrat lepsi nez sedet na zidli. :o]. Navstevy rodicu zalezely na dohode. Nase sousedla mela doma jeste dalsi dve deti. Spala v nemocnici, ale na veceri a snidani chodila domu. Nebo tam byl chlapecek s nimz pres den byla maminka spolu s mladsim brachou a vecer prisel tatinek, ktery s nim zustal pres noc, a mamca s brachou sli domu. Ostatni navstevy byly kazdy den od 10.00 do 12.00 a od 18.00 do 20.00. Marta mel take kapacku, ale mel ji na noze a nebyl privazany.
Samozrejme nebylo vsechno tak idelani, take jsem se musela parkrat pripomenout, aby dostal Marta leky. Nebo den pooperaci, kdy Marta cely den spal bych se i ja rada natahla, ale bohuzel nebylo kde. Na pooperacni za mnou mel prijit lekar a informovat me o prubehu operace, neprisel. Vizitu provadejici lekarka o operaci nic nevedela, ale zdelila jsem ji nase otazky a sjednali jsme jsi schuzku na dalsi den a ona ne odpovedela.