Přidat názor k článku Slovní týrání

a ještě k těm hračkám.....Jako malá jsem dostala krásné miminko, mělo dudlíček ,díru v pusince, veškeré vybavení, plakalo, na tehdejší dobu nádhera...Dostala jsem ho do nemocnice a mně tehdy napadlo ho vykoupat...Samozřejmě přestalo plakat...Pak jsem ztratila dudlíček, tak jsm si půjčila jeden od jednoho malého dítěte,jenže ten se mu nevešel do pusinky, tak jsem si někde půjčila nůžky a tu pusinku jsem " zvětšila"...Dudlík se tam potom vešel, ale ta pusinka se i už nelíbila...
Další panenka byla velká , krásná, přivezli mi ji z Ruska. Jen byla hrozně bílá a já měla pocit, že je jí zima....Tak jsem ji položila na kamna, měli jsme tehdy nafťáky...Samozřejmě se jí prdelka úplně uškvařila, ještě štěstí, že byla včes sundána....Od té doby jsem žádnou velkou panenku nedostala....
Musím říct, že kromě toho, že mě mrzelo, že panenky jsou zničené,byla jsem i naštvaná na rodiče, že mi neřekli, že se něco takovýho může stát...Jasně že oni nemohli tušit, co mě napadne...
O čem to svědčí? Vlastně o ničem, jen že já bych se v tom věku asi taky četila, že nemůžu panenku vykoupat, když přece" vykoupat potřebuje", ale zase bych nebyla smutná tz toho, že " se panenka už vybrečela"....O spálený prdelce nemluvě....